Je tmavá, černá noc.
Ležím ve své posteli a v mysli se mi mísí zvuk deště,
jenž zkrápí okno mé ložnice a oddychování ostatních členů rodiny, poklidně
spících okolo. V tu chvíli se mi do podvědomí vkradla myšlenka, zda je to
únava a bolest těla co mě k spánku přivádí či zklidněné myšlení, kdy mě
všechny pocity opouští a já v zapomnění všeho usínám. A tu cítím, že únava
plešatá a spánek sličný na zádech mých o nadvládu nade mnou se perou. Vše ve
mně se snaží spánku ze všech sil pomoci a tím vlastně únavě pomáhá zvítězit.
Neboť čím větší jest snaha o spánek , tím se vědomí že únava tě tíží zvětšuje a
tělo tvé se probouzí a spánek vzdaluje.
A teď je rozhodnutí jen na tobě jakým směrem se budeš ve své
snaze o spánek ubírat. Zda ze své mysli vypudíš všechny pocity únavy a
v zapomnění usneš či necháš únavu dále narůstat až tě natolik zchvátí, že
přijde spánek.
Jak se tak zdá, vždy nakonec nastane spánek.
Ale ne dnes a ne v této chvíli, neboť otázka jenž se mi
v čase čekání na spánek do mysli vkradla mě natolik uchvátila, že mě
z postele vytáhla a přinutila si vše zapsat, aby se spánkem nedošla
v zapomnění.
A tak se dnes, když se zaobírám včerejší nocí mohu jen sám
sebe zeptat:
KDO VLASTNĚ ZVÍTĚZIL???????????
Byla to plešatá únava a nebo klid myšlenek?
Žádné komentáře:
Okomentovat